Kraniosakrální osteopatie

Kraniosakrální osteopatie je jemná neinvazivní manipulační technika, která pozitivně ovlivňuje fyzický a psychický stav člověka. Kraniosakrální osteopatie se řadí mezi celostní ošetření lidského těla. Terapeut se při terapii zaměřuje na práci s kostmi, fasciemi, membránami a tekutinami v lidském těle. Terapeut se dotýká především na hlavě a křížové kosti ošetřovaného, odtud název kranio/sacrum, ale může se dotýkat i kdekoliv jinde na těle. Veškeré používané manipulace nepřesahují tlak nebo tah pěti gramů. Terapeut se orientuje na Kraniosakrální rytmus. Jedná se o jeden ze tří fyziologických rytmů (vedle srdečního a dýchacího), který má frekvenci 6-12 cyklů za minutu. Kraniosakrální rytmus je vnitřním vrozeným rytmem člověka, který není závislý na našem vědomí. Kraniosakrální rytmus pulsuje po celý život. Jeho formování začíná v děloze a končí smrtí. Je přítomný jak u lidí tak i u zvířat.

Kraniosakrální terapie povzbuzuje přirozený mechanismus těla k lepšímu fungování mozku a míchy. Přispívá k řešení celé řady chronických onemocnění, akutních potíží i poruch. Je vhodná k posílení imunity, rekonvalescenci, stresu, nespavosti bolesti hlavy, tinitu, cukání v obličeji, chronické unavě, poruchách centrálního nervového systému, pooperačních a poúrazových stavech. Kraniosakrální terapie je určena všem věkovým kategoriím a může být aplikována na novorozencích, seniorech i zvířatech. Kraniosakrální terapie nelze použít při nitrolebečním krvácení, při aneurysma, zlomeninách lebečních kostí a vyhřeznutí prodloužené míchy ( nerv. spojení páteřní míchy a mozku)

Historie Kraniosakrální osteopatie

- váže se ke třem mužům

Jako první Dr. Adrew Taylor Stills - zakladatel osteopatie ( odtud pochází název ) studoval systém kostry a především jeho změny při různých onemocnění.

Dr. Wilem Farner Sutherlad, žák Dr Stillse, je považován za zakladatele Kraniální osteopatie. Kolem roku 1900, začal zkoumat lidskou lebku a zjistil, že jednotlivé lebeční kosti jsou do sebe zakousnuty lebečními švy a ty umožňují pohyb jednotlivým kostem. Tento pohyb označil jako primární dýchaní tedy Kraniosakrální rytmus. Poté zjistil, že je možné tento pohyb cítit rukama.

Další, kdo tuto metodu rozvinul byl americký chirurg John E. Upledger, ten ji dal název Kraniosakrální osteopatie. V roce 1970 si během operace krku všiml podivného rytmu na míšní membráně, který mu nikdo z jeho kolegů nedokázal vysvětlit. Nejednalo se o dechový ani srdeční rytmus. A začal dál tuto zkušenost rozvíjet.